Mají-li být řešení proti padělání skutečně účinná při zajišťování dodavatelských řetězců, pomáhat orgánům veřejné správy při zajišťování legálního obchodu a posilovat důvěru spotřebitelů, musí splňovat příslušné mezinárodně stanovené požadavky na výkonnost, jinak známé jako normy ISO.
ISO je Mezinárodní organizace pro normalizaci. Sídlí v Ženevě a je největším a nejvíce mezinárodním normalizačním orgánem na světě, který vydává technické normy pokrývající téměř všechna průmyslová odvětví (1). Jejími členy jsou národní normalizační orgány většiny zemí světa.
Normy ISO jsou soubory pravidel a kritérií, na kterých se odborníci dohodli na mezinárodní úrovni. Mají různou podobu (např. normy výrobků, pokyny, kodexy praxe a zkušební metody), ale v jádru jsou normy ISO vlastně vzorce, které popisují „nejlepší způsob, jak něco udělat“. Jsou číslovány podle formátu „ISO nnnn:yyyy – název“, kde nnnn je číslo normy, yyyy rok vydání a název je název normy.
Existuje řada norem ISO, jejichž cílem je zajistit, aby technologie proti padělání byly vhodné pro daný účel. Většina z nich je zaměřena na poskytovatele technologií a obsahuje kritéria, jak navrhovat a implementovat řešení. Existují však dvě normy ISO, které jsou určeny uživatelům. Jedná se o tyto normy:
ISO 22383:2020 – soubor pokynů, které mají podnikům pomoci rozhodnout se, které řešení ověřování pravosti je pro ně vhodné, a to definováním kritérií výkonnosti a poskytnutím metod pro hodnocení účinnosti;
ISO 22384:2020– soubor pokynů, které mají značkám pomoci vytvořit a monitorovat plán ochrany jejich výrobků proti různým typům podvodů, jako je padělání, kopírování, doplňování, šedý trh atd.
Za krátkou zmínku stojí také dvě z norem zaměřených na poskytovatele technologií. Jedná se o tyto standardy: ISO 22378:2022 (návod na zajištění větší interoperability systémů identifikace a autentizace objektů) a ISO 22381:2018 (návod na zajištění interoperability nezávisle fungujících systémů identifikace a autentizace).
Normy ISO podléhají přísným omezením autorských práv; veřejně dostupné jsou pouze abstrakty a informativní části dokumentů. Chcete-li získat přístup k úplnému obsahu normy ISO, museli byste si normu zakoupit od organizace ISO nebo přidruženého národního normalizačního orgánu.
S ohledem na tuto skutečnost je v této kapitole uveden přehled oblastí a zásad, kterými se zabývá zejména norma ISO 22383:2020 (která je v kontextu této příručky nejdůležitější), a stručný úvod do ostatních zmíněných norem s cílem poskytnout výchozí bod pro diskusi, rozhodování a případnou implementaci.
1) Telekomunikacemi se zabývá Mezinárodní telekomunikační unie.