RFID využívá rádiové frekvence k dálkovému rozpoznávání předmětů, zvířat nebo osob. Využívá k tomu elektronické značky, které v nejzákladnějším případě přiřazují jedinečnou identitu tomu, k čemu jsou připojeny, a přenášejí ji prostřednictvím radiofrekvenčních kanálů. Tuto jedinečnou identitu spolu s dalšími údaji, které mohou být v zařízení uloženy, mohou zachytit čtečky. RFID čtečky mohou být připojeny k internetu, což umožňuje sledovat data v reálném čase.

Značky RFID proto hrají klíčovou roli při zajišťování sledovatelnosti výrobků, protože umožňují jedinečnou identifikaci výrobků v reálném čase v celém dodavatelském řetězci. Jsou také poměrně univerzální: mohou ověřovat a identifikovat jak celé výrobky, tak jejich jednotlivé části. Z těchto důvodů je RFID vhodná pro použití v řešeních internetu věcí (IOT) a je široce využívána v zařízeních proti padělání. Jedním z obzvláště častých příkladů jsou „chytré štítky“, kde jsou RFID značky vloženy do samolepicích štítků, aby se staly „chytrými“. Existuje několik různých typů RFID. 

Všechny systémy RFID se však skládají ze stejných tří klíčových prvků. 

• Značky – jsou připevněny ke zboží a obsahují anténu a mikročip, který obsahuje údaje o výrobku (např. jedinečné identifikátory nebo adresy URL webových stránek, které obsahují další informace). Míra zabezpečení řešení proti reprodukci a neoprávněné manipulaci závisí na:
  • komunikačním protokolu a
  • způsobu ochrany informací uložených ve značce (např. kódem, heslem nebo šifrovacím algoritmem).
• Čtečky – slouží k dotazování značky, přijímání informací o odpovědi a jejich přenosu do systému zpracování dat. Čtečky RFID jsou specifické pro daný typ značky RFID.
• Systém zpracování dat – je propojen se čtečkami prostřednictvím internetu. Systém využívá identifikační kódy ze značek k získání a správě všech dostupných informací spojených s objekty.

Náklady spojené s implementací systémů RFID se liší podle funkcí, které mají plnit, a tedy podle typu použitého zařízení.